Nejnovější vědecké studie potvrzují, že minerály jsou nejlépe využitelné ve speciální organické formě tzv. chelátů. tedy ve formě, ve které se vyskytují přirozeně například v listech rostlin.

 

Na základě vědeckých studií o pohybu minerálních látek v organismu bylo zjištěno, že tzv. chelátové formy minerálů, jsou nejlépe využitelné našim tělem a výrazně účinnější než organické a anorganické formy minerálů. Chelát představuje vazbu minerálu na dva „nosiče“ obvykle aminokyseliny, kdy je sevřen v tzv. kleštích (chelát = kleště ) ve smyslu: AMINOKYSELINA – MINERÁL – AMINOKYSELINA.

Chelát, tedy jinými slovy znamená vazbu jednoho minerálu na dvě aminokyseliny, či méně často organické kyseliny. Tím se cheláty značně liší od standardních organických a anorganických forem. Chelát představuje tedy speciální organickou formu minerálu, ve které je minerál zabudován v listech rostlin a dalších organizmů ( viz. špenát, salát atd..). Z tohoto důvodu je tato forma pro náš organizmus z hlediska vstřebávání a využití nejvhodnější.

U klasických „multivitamínů“ s obsahem minerálů je obvykle využívána standardní organická, či anorganická forma minerálu. Zde se velmi často stává to, že většina minerálů projde zažívacím traktem nevstřebaná a bez výraznějšího „efektu“ vychází „ven stolicí“. Hlavním důvodem je tzv. minerálový antagonizmus, který se u těchto méně kvalitních forem forem projevuje v plné míře. Jinými slovy to znamená, že si jednotlivé minerály brání vzájemně ve vstřebávání a využití organizmem, to však již neplatí pro chelátové formy. Dobrým příkladem toho jak jsou chelátové formy účinné je populární produkt ZMA, který je určen pro stimulaci vylučování testosteronu, tento produkt není ničím jiným, než chelátovou formu dvou minerálů: zinku a hořčíku, v kombinaci s vitaminem B6. Celým tajemstvím účinku je to, že jednoduše tyto „minerály“ opravdu tělo vstřebá a využije, a to oproti klasickým organickým, či anorganickým formám využívaným v běžných preparátech. Pokud Vás zajímá, proč jsou tyto méně účinné formy v produktech tak často používány, odpověď je jednoduchá: NÍZKÁ POŘIZOVACÍ CENA OPROTI CHELÁTŮM = VYŠŠÍ ZISK.

Co jsou to tedy minerály?

Tato otázka je prvním krokem k přesnému určení významu minerálů ve výživě člověka. Slovník popisuje minerály jako pevné, krystalické substance, které nejsou živočišného ani rostlinného původu, tedy nejsou organického původu. To znamená, že minerály jsou anorganického původu, díky tomu si je náš organizmus neumí vytvořit, musí je přijmout v potravě a následně vstřebat. Mezi nejdůležitější minerály ve výživě patří: bór, hořčík, draslík, vápník, vanad, fosfor, chrom, mangan, železo, měď, zinek, selen, molybden, kobalt a jód.

Proč jsou minerály v těle důležité?

Každý z následujících systémů v těle využívá minerály a jsou pro něj nezbytné. Klinické studie potvrzují, že nedostatek minerálů je příčinou „kolapsů“ či špatné funkčnosti těchto systémů:

  • Imunitní systém: měď, zinek, železo, selen
  • Tvorba energie: hořčík, fosfor, mangan
  • Hormonální systém: železo, mangan, zinek, měď, hořčík, draslík
  • Produkce vitamínů: kobalt
  • Tvorba krve: měď, železo
  • Enzymy: zinek, měď, draslík, mangan, hořčík, železo, vápník, molybden
  • Kostra: vápník, hořčík, zinek, mangan, bór, fosfor
  • Jak se vstřebávají minerální cheláty?

Díky tomu, že je pro tělo vstřebávání aminokyselin naprosto přirozené, představuje vstřebávání chelátů bezproblémovou záležitost. Jednoznačně to potvrzují vědecké studie, které potvrzují maximální využitelnost těchto forem. Hlavním důvodem je to, že minerál ve formě chelátu, tedy vazby na dvě aminokyseliny, prochází v této formě nezměněn žaludkem a následně je také tato celá chelátová forma vstřebaná přes sliznici tenkého střeva. Jak bylo zmíněno již výše, pro náš zažívací trakt, je tato forma přirozená.

Jak rozlišit cheláty od organických a anorganických forem (solí) minerálů?

Odpověď je jednoduchá – pokud výrobce chelátovou formu použije, musí o ní informovat na etiketě, či v popisu výrobku. Příklady pro nejčastěji používané formy chelátů: monomethionin zinečnatý, bisglycinát železitý, chelátový komplex zinku, chelátový komplex chromu, aspartát hořečnatý, chelátový komplex mědi, chelátový komplex selenu, selenomethionin, atd..

Cheláty vs. organické formy minerálů

Zde dochází k nejčastějším omylům a je nutné rozlišovat cheláty ( chelátová vazba ) od organické formy představují vazbu jedné organické kyseliny na minerál ve smyslu:ORGANICKÁ KYSELINA – MINERÁL. Kdežto chelát představuje výše zmíněnou vazbu: AMINOKYSELINA–MINERÁL–AMINOKYSELINA. Nejčastěji používané organické formy minerálů: Glukonan, Mléčnan, Citronan, Fumaran, Bisglycinát.

Cheláty vs. anorganické formy minerálů

Jedná se o kompletně anorganické formy ( soli )minerálů. Nejčastěji používané anorganické formy minerálů: Uhličitan, Oxid, Chlorid, Hydroxid, Síran atd..

Závěr: V případě, že konzumujete jakýkoliv produkt s obsahem minerálů, ať se jedná o klasický multivitamín, gainer, či jinou komplexní formuli, doporučujeme upřednostňovat produkty s obsahem chelátových forem minerálů, investujete tak své peníze do skutečně funkčních forem a kvality. Doporučujeme také nepodceňovat dobré jméno výrobce a jeho tradici na trhu doplňkové výživy.

Reference:
1. IUPAC definition of chelation.
2. The term chelate was first applied in 1920 by Sir Gilbert T. Morgan and H. D. K. Drew, who stated: „The adjective chelate, derived from the great claw or chele (Greek) of the lobster or other crustaceans, is suggested for the caliperlike groups which function as two associating units and fasten to the central atom so as to produce heterocyclic rings.“
Morgan, Gilbert T.; Drew, Harry D. K. (1920). „CLXII.—Researches on residual affinity and co-ordination. Part II. Acetylacetones of selenium and tellurium“. J. Chem. Soc., Trans. 117: 1456.doi:10.1039/CT9201701456. (nonfree access)
3. Greenwood, Norman N.; Earnshaw, A. (1997), Chemistry of the Elements (2nd ed.), Oxford: Butterworth-Heinemann, ISBN 0-7506-3365-4 p 910
4. Schwarzenbach, G (1952). „Der Chelateffekt“. Helv. Chim. Acta 35: 2344–2359. doi:10.1002/hlca.19520350721.
5. U Krämer, J D Cotter-Howells, J M Charnock, A H J M Baker, J A C Smith (1996). „Free histidine as a metal chelator in plants that accumulate nickel“. Nature 379: 635–638. doi:10.1038/379635a0.
6. Jurandir Vieira Magalhaes (2006). „Aluminum tolerance genes are conserved between monocots and dicots“. Proc Natl Acad Sci USA 103 (26): 9749. doi:10.1073/pnas.0603957103. PMID 16785425